Kampaň Konec levné práce, kterou vedou odbory už přes rok, zdaleka není jen záležitostí Sondy Revue, zaujala široké spektrum českých médií a vyvolala doslova celospolečenskou diskusi. Takřka denně se v hlavních tištěných a internetových rozebírá a zmiňuje téma mezd a platů. Vystoupení Josefa Středuly v pořadu DVTV je důkazem, jak je velmi důležité trpělivé vysvětlování argumentů odborů, má-li se Česká republika vydat cestou dobře placených zaměstnanců.
Celý rozhovor můžete ze záznamu zhlédnout na https://video.aktualne.cz/dvtv, zde pro představu přinášíme výňatky z něj.
Pane předsedo, jsou Češi ve své práci nedocenění?
Když to vezmu podle toho, jaká je produktivita práce a jaká je mzdová úroveň po 26 letech transformace, myslím, že určitě jsou nedocenění. Někteří sice mají cenu práce srovnatelnou shodnou s tím, jak je to v západní Evropě, takové profese nebo posty tu jsou, ale to se rozhodně netýká většiny obyvatelstva a už vůbec ne těch, které zpravidla zastupujeme, tedy zaměstnanců a zaměstnankyň v běžném pracovním poměru.
Jak se díváte na údaje uváděné společností Conference Board, podle nichž Čech v průměru vyrobí za hodinu práce zboží za 15 dolarů, kdežto Němec za zhruba 30 dolarů?
Důležité je si uvědomit, jak jsou nastaveny vnitropodnikové ceny, protože český zaměstnanec leckdy vyrobí zboží stejné nebo dokonce vyšší hodnoty než třeba jeho kolega z mateřské zahraniční společnosti, ale ocenění toho produktu neprobíhá v ČR. Nízkou produktivitu práce máte i proto, že máte nízkou mzdu. Produktivitu práce olivňuje manažer, to, kde a jak je oceňována... Tady se často zaměňuje produktivita a intenzita práce. Například čeští zaměstnanci firem, které mají svoji mateřskou společnost někde jinde a byli tam na zapracování nebo tam jezdí na zkušenou, říkají, že jde o naprosto srovnatelnou intenzitu a kvalitu práce, naopak mnohdy je intenzita u nás vyšší! Z toho pramení ona velká nespokojenost. „Když vytváříme stejnou hodnotu, proč nejsme stejně odměňováni a přinášíme tak mateřskému koncernu obrovské zisky?“
Pracují někteří lidé v České republice pod hranicí chudoby?
Bohužel ano. Příjmová hranice chudoby v ČR pro rok 2016 byla 10 220 korun čistého, tedy zhruba 12 500 korun hrubého. Přesné číslo, kolika zaměstnanců se to týká, nemám, ale nejde o zanedbatelnou skupinu.
Česko má aktuálně v Evropě nejnižší nezaměstnanost, na pracovní trhu je asi 150 000 volných míst. Je v takovou chvíli na místě tlačit na další zvyšování minimální mzdy?
Je to naprosto na místě. Toto je právě jedna z mála situací, kdy může docházet k růstu mezd zcela přirozeným a logickým způsobem. I vzhledem k tomu, jaká tu je již zmiňovaná produktivita práce i v paritě kupní síly a jaká je úroveň mezd. Ta u nás ve srovnání s vyspělými státy EU činí asi 28 procent, kdežto naše produktivita práce přibližně 60 procent. To je dvojnásobný rozdíl! A zároveň velký polštář pro zvyšování mezd.
Říkáte, že sociální dialog nikdy nebyl na takové úrovni jako teď a v podstatě vládu za to, co dělá, chválíte. Není to blízkým vztahem odborů a ČSSD?
Nejbližší vztah je momentálně paradoxně mezi námi a zaměstnavateli. Samozřejmě jsou i věci, kde se s nimi neshodujeme, například v dynamice růstu minimální mzdy nebo na některých změnách v zákoníku práce, ale v oblasti podpory malých a středních podniků, ekonomické diplomacie, změn ve školství, otázce odbourání některých zbytečných administrativních překážek apod. máme, troufám si tvrdit, stoprocentní shodu! Je škoda, že ostatní politické strany nemyslí ve svých programech na občany-zaměstnance, vždyť jich jsou čtyři miliony.
