Rovná mzda za stejnou práci v Praze i na venkově? Zákon s ní počítá, v praxi neexistuje. Řidič České pošty nedávno uspěl se žalobou, ve které si stěžoval na nerovné odměňování pracovníků na stejných pracovních pozicích v různých regionech. V žalobě tvrdil, že jeho mzda v Olomouci i v Brně byla nižší než u kolegy v Praze na stejné typové pozici a tarifním stupni. Považoval to za nerovné zacházení. Poštu zažaloval již v roce 2016, protože dostával o tři tisíce nižší základní mzdu než kolega z Prahy.

Pošta namítala, že do výše mzdy zaměstnance se promítají jednak předpoklady a požadavky pro výkon práce, jednak podmínky jednotlivých pracovišť. Práce řidiče v Praze je podle argumentace státního podniku složitější, odpovědnější a namáhavější, například s ohledem na velikost regionu a rozmístění provozu do několika částí a budov. Odměňování navíc zohledňuje i reálnou výši mezd a životních nákladů v hlavním městě.

Pošta však podle soudu porušila zákoník práce. Její dovolání zamítl i Nejvyšší soud ČR, podle kterého zákon umožňuje v rámci jedné firmy zohlednit v platech jen interní podmínky, ovlivňující náročnost práce, nikoliv vnější okolnosti – například širší společenské a ekonomické prostředí daného regionu. Nejvyšší soud dal naději všem zaměstnancům, kteří v rámci jedné firmy mají na stejných pozicích nižší mzdy než jejich kolegové v lépe placených regionech Česka. Česká pošta podala ústavní stížnost.

 

Údaje Inspektorátu práce ČR ukazují, že zaměstnanci si na nerovné zacházení stěžují stále častěji. Loni podali kvůli diskriminaci celkem 368 podnětů, což je v porovnání s rokem 2017 nárůst o pětinu.

Rozsudek Nejvyššího soudu znejistil řadu firem, které zaměstnávají lidi ve více regionech Česka. Někteří politici i ekonomové (například bývalý šéf Hospodářské komory a poté ministr průmyslu a obchodu Jaromír Drábek), v minulosti navrhovali, že by se zákonem stanovená minimální mzda mohla lišit podle různých regionů. Nebyla by stejná pro celou republiku jako dosud, ale přihlížela by k životním nákladům a průměrným mzdám.

Rozdílné základní mzdy podle regionů jsou přesto realitou, například u některých obchodních řetězců. Lidl láká nové pokladní na více než 28,5 tisíce korun. V Praze ale nabízí o přibližně dva tisíce korun více než jinde. Prodavačka na pobočce v Bruntálu však musí brát stejně jako její pražská kolegyně, rozhodl nedávno soud v dalším případu mzdové diskriminace.

Regionální rozdíly ve mzdách jsou běžnou praxí také u dalších zaměstnavatelů. Například dávají všem stejný základ, místní rozdíly pak dorovnávají formou různých příplatků a odměn.

 

Soudní prohra České pošty může spustit další žaloby. I Hospodářská komora ČR (HK) je si vědoma této skutečnosti, proto zaměstnavatele vyzvala, aby bedlivě zkontrolovali svou mzdovou strategii. „Regionální odlišnost mezd je v tržním prostředí realitou,“ konstatuje mimo jiné HK. Verdikt Nejvyššího soudu podrobila analýze. „Doporučujeme všem zaměstnavatelům, kteří působí na území celé republiky a mají mezi regiony mzdové disproporce na stejných pozicích, aby pečlivě prověřili, zda pro takové rozdíly existují objektivní důvody, které regulace postihuje,“ sdělila komora v oficiálním stanovisku.

„Má-li zaměstnavatel zájem zohledňovat životní náklady zaměstnanců, měl by využívat jiné nástroje mimo mzdu, aniž by docházelo k neodůvodněným diferenciacím ve mzdách – třeba ve formě příspěvku na bydlení,“ doporučil prezident HK Vladimír Dlouhý.

 

Podle Tomáše Procházky z kanceláře Eversheds Sutherland je rozsudek prvním svého druhu, protože dosud Nejvyšší soud řešil pouze rovné odměňování na stejných nebo velmi blízkých pracovištích. Současnou právní úpravu kritizuje. „Měla zabránit diskriminaci, a místo toho prostřednictvím soudu zavedla ekonomický nesmysl v podobě stejných mezd v celém Česku,“ uvádí. „Pokud bychom toto pravidlo uplatněné Nejvyšším soudem chtěli dovést do extrému, měli by mít například všichni dělníci ve Škodovce stejné mzdy jako v německém Volkswagenu.“ Firmy podle něj buď začnou obcházet povinnost, anebo dojde k novelizaci zákoníku práce.

Tu ale ministerstvo práce a sociálních věcí nechystá. Neplánují se legislativní změny v oblasti rovného odměňování za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, tím méně v návaznosti na rozsudek Nejvyššího soudu, sdělilo na dotaz médií ministerstvo.

Současné znění právní úpravy hájí i Českomoravská konfederace odborových svazů. „Že ji někteří zaměstnavatelé porušují, není důvodem úpravu měnit. Řidič v Uherském Brodu nemůže dostávat méně jen proto, že nepracuje v Praze. Měly by se lišit odměny policistů či hasičů? Ne,“ podotýká předseda ČMKOS Josef Středula.