„Za tu dlouhou dobu se v České republice vystřídalo několik vlád a my jsme jednali se všemi premiéry i zainteresovanými ministry. Museli jsme přesvědčovat i některé bývalé a současné předáky odborových svazů v rámci ČMKOS. Ne vždy jsme měli podporu a hornické důchody jsme neprosadili ani u dřívějších ministrů a předsedů vlád sociální demokracie,“ vzpomíná s trpkostí v hlase Sábel.

A světe div se, ledy nezájmu politiků se prolomily až za pravicové koaliční vlády Mirka Topolánka. „Obrat nastal díky změně naší přesvědčovací strategie, kdy jsme začali zvát ministry na návštěvy dolů. Tehdejší ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas přijal naše pozvání a sfáral do hlubinného dolu v OKD, kde na vlastní kůži - a to doslova -poznal pracovní podmínky horníků. Po vyfárání přiznal, že netušil, co horník musí v podzemí každou směnu absolvovat.

Výsledkem bylo, že se ministr zasadil o přijetí nařízení vlády č. 363/2009 Sb., jež umožnilo dřívější odchod do důchodu pro skupinu horníků, kteří nastoupili do dolů před 1. lednem 1993 a podmínky splnili do konce roku 2008,“ vzpomíná Jan Sábel. Slib ke konečnému řešení situace těch horníků, kteří nesplnili podmínky stanovené nařízením vlády, dostali horničtí odboráři až od vlády premiéra Jiřího Rusnoka. Ale teprve koaliční vláda Bohuslava Sobotky vše dovedla ke schválení nové zákonné úpravy.

„Nebylo to ale zadarmo, museli jsme se sami přičinit,“ vzpomíná předseda Sdružení hornických odborů OKD a místopředseda odborového svazu Jaromír Pytlík. „K dosaženým úspěchům při vyjednávání přispěla v průběhu uplynulého čtvrtstoletí řada demonstrací, které politikům ukázaly, že hornické odbory dokážou své požadavky prosazovat nejen za jednacími stoly.“ Už v listopadu 1991 přijelo do Prahy téměř 50 autobusů s odboráři z Ostravy, které vedl tehdejší místopředseda Koordinačního odborového orgánu OKD Jan Sábel, podpořit jednání s ministrem práce a sociálních věcí.

„Výsledkem bylo schválení zákona o důchodech pro ostravské horníky už od 50 let při zavírání ostravských šachet. Tehdy v tomto regionu pracovalo v hornictví 110 000 zaměstnanců. Nezaměstnanost dosahovala 22 % a dřívější odchod do důchodu ji v tomto regionu významně snížil,“ oceňuje Sábel a pokračuje: „V roce 1992 se na Staroměstském náměstí v Praze uskutečnila největší hornická demonstrace, která zaplnila celé náměstí. Hornické odbory dostaly slib od tehdejšího předsedy vlády Václava Klause a ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého, že zrušené důchodové kategorie budou nahrazeny zaměstnaneckým připojištěním, a to z prostředků zaměstnavatelů, a budou tak zajištěny předčasné důchody. Žádná vláda to však do dnešního dne nesplnila a tentýž Vladimír Dlouhý se dnes jako předseda Hospodářské komory ČR postavil proti nové úpravě hornických důchodů, stejně jako zaměstnavatelský Svaz průmyslu a dopravy ČR. Doufám, že to panu Dlouhému horníci a odboráři náležitě připomenou, pokud bude opět kandidovat na prezidenta republiky.“

Tečku za hornickou odyseou učinil až kabinet Bohuslava Sobotky, i když s řadou problémů, které „vyráběl“ především strážce státní kasy a vicepremiér Andrej Babiš. Nakonec ale vše dobře dopadlo.

„Současná vláda splnila svůj slib, a chtěl bych jí proto poděkovat, zejména premiérovi Sobotkovi a také ministryni práce a sociálních věcí Michaele Marksové, jejíž ministerstvo návrh zpracovalo a neochvějně za ním stálo v průběhu celého legislativního procesu. Nešlo přitom o žádnou úlitbu politikům. Oba jmenovaní měli odvahu sfárat do ostravských dolů. Věděli tak, o čem rozhodují. To například bývalý ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek z TOP 09 se projevil, na rozdíl od paní Marksové, jako zbabělec a fárání, stejně jako hornické důchody, striktně odmítl. Významnou měrou se na celém schvalovacím procesu podílel Jaroslav Zavadil, bývalý předseda ČMKOS, který jako předseda Výboru pro sociální politiku Poslanecké sněmovny při projednávání návrhu přesvědčil řadu nerozhodnutých poslanců.

Náš dík zaslouží poslanci Ladislav Šincl a Roman Sklenák z ČSSD, Josef Hájek z ANO a poslankyně Olga Havlová z Úsvitu. O prosazení hornických důchodů společně s námi usiloval i stávající předseda ČMKOS Josef Středula. Při schvalování zákona v Poslanecké sněmovně hlasovalo ze 176 přítomných poslanců 166 poslanců pro návrh. Rovněž Senát schválil novelu důchodového zákona tak, že ze 48 přítomných senátorů hlasovalo pro 36,“ vypočítává Jan Sábel a dodává: „Nerad bych zapomněl na časopis Sondy a jeho šéfredaktorku Janu Kašparovou. Společně jsme v roce 2008 odstartovali mediální kampaň v podobě série osvětových článků v celostátních médiích a billboardů umístěných po celé ČR. Rád vzpomínám na billboard, na kterém stálo, že pouze chorý mozek si může myslet, že horník vydrží fárat a pracovat v dole do 65 let. Chtěl bych některé argumenty této kampaně připomenout politikům, ale i některým odborářům, kteří si myslí, že hornictví je srovnatelné s ostatními profesemi a předčasné důchody si tedy zaslouží buď všichni, nebo nikdo. Zdůrazňuji, že náš odborový svaz od počátku podporoval a bude podporovat ČMKOS a odborové svazy v úsilí, aby zaměstnanci nadměrně fyzicky i psychicky náročných profesí měli možnost odcházet do předčasných důchodů,“ zdůrazňuje Jan Sábel a připomíná nepřejícím platné argumenty použité v kampani Sond v roce 2008.

„Hlubinní horníci jsou největšími sponzory penzijního systému, protože odvádějí velké částky odpovídající rizikovosti práce do důchodového systému, ale penze si příliš neužijí. Průměrný věk jejich dožití je totiž pouhých 57 let! Nežádáme pro horníky, ale i pro ostatní náročné a zdraví devastující profese nic výjimečného. Ve všech zemích EU a také ve světě je nárok na dřívější hornický důchod už dávno uzákoněn. Například v Bulharsku horníci po odpracování deseti let v podzemí mohou pobírat důchod už od 45 let. Ve Francii se za každé 4 roky odpracované v podzemí snižuje odchod do důchodu o jeden rok.

Ve Španělsku stačí, aby horník odpracoval v podzemí 8 let a v 52 letech má nárok na penzi. V sousedním Polsku, kde těžební podmínky jsou srovnatelné s Ostravskou pánví, mají horníci nárok na důchod už ve 43 letech po odpracování 25 let v dolech. Tyto země si na základě seriózních studií spočítaly, že zaměstnanec, který v tak mimořádně náročné profesi, jakou hornictví stále je, odpracoval 25 let, má podstatně sníženou pracovní výkonnost a trpí častými absencemi právě z důvodů nemocí z povolání, kterých je v hornictví celá řada. Každý kdo zpochybňuje nároky horníků, by měl zkusit sfárat do tisícimetrové hloubky a měl by podobně jako někteří politici zážitek na celý život,“ uzavírá předseda Jan Sábel.