Zákoník práce v § 88 odst. 1 stanoví, že zaměstnavatel je povinen zaměstnanci poskytnout nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut; mladistvému zaměstnanci musí být tato přestávka poskytnuta nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce.
Kromě povinnosti zaměstnavatele poskytnout zaměstnancům přestávku na jídlo a oddech stanoví zvláštní právní předpisy (např. § 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě) povinnost zaměstnavateli poskytnout zaměstnancům v některých profesích nebo u některých činností i bezpečnostní přestávky. Četnost a délku těchto bezpečnostních přestávek stanoví jednotlivé zvláštní právní předpisy pro jednotlivé profese nebo činnosti různě. Bezpečnostní přestávky se převážně zařazují do činností jednotvárných a jednostranně zatěžujících organizmus (§ 5 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci).
Obecně tedy zákoník práce pro nepřetržitý provoz povinnost poskytování přestávek po dvou hodinách práce nestanoví.
Pokud zaměstnavatel udělá odstávku, jedná se o prostoj. Jestliže se tato odstávka uskuteční v den svátku, který je pro zaměstnance podle rozpisu směn jeho pracovním dnem, má zaměstnavatel dvě možnosti. Buď využít ustanovení § 207 písm. a) zákoníku práce a vyplatit zaměstnancům náhradu mzdy ve výši nejméně 80 % průměrného výdělku, nebo využít ustanovení § 115 odst. 3 zákoníku práce, který stanoví, že zaměstnanci, jenž nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku nebo jeho části, a to za mzdu nebo část mzdy, která mu ušla v důsledku svátku. Zaměstnavatel si může vybrat, který postup zvolí. Argument zaměstnance, že mu ušel příplatek za práci ve svátek, neobstojí, protože pokud nepracoval, nárok na příplatek nemá.